Určování otcovství je v České republice založeno na domněnkách otcovství. Na rozdíl od určení matky, kterou je vždy ta žena, která dítě porodila, právní úprava určování otcovství stojí na existenci tří právních domněnek. Jejich užití je dáno v přesně daném pořadí (první → druhá → třetí), tedy teprve pokud je vyloučena domněnka předchozí, je možné se zabývat domněnkou další v pořadí.
První domněnka otcovství se vztahuje na situace, kdy jsou rodiče dítěte manželé – otcem dítěte je určen manžel matky a ten je také zapsán v rodném listě dítěte. První domněnka se vztahuje i na situace, kdy se dítě narodí do 300 dní od zániku manželství (pouze pokud se matka dítě znovu neprovdá).
V případě, že se manželé rozvádějí a dítě se narodí v době mezi zahájením řízení o rozvod a do 300 po zániku manželství a manžel, případně již bývalý manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte, přičemž jiný muž prohlásí, že on je otcem dítěte, považuje se za otce tento muž. Matka dítěte se k těmto prohlášením, která se činí v řízení před soudem, musí připojit.
Pokud rodiče dítěte nejsou manželé, pak je třeba otcovství k dítěti určit jinak (partner matky se do rodného listu dítěte automaticky nezapisuje). V případě, kdy matka a muž souhlasně prohlásí otcovství k dítěti, se hovoří o druhé domněnce otcovství. Toto prohlášení je možné učinit před matričním úřadem nebo před soudem.
Jestliže se otcovství neurčí jedním z výše uvedených způsobů, je třeba se obrátit na soud, aby tento určil otcovství svým rozhodnutím. V takovém případě se jedná o třetí domněnku otcovství a za otce se považuje muž, který s matkou dítěte měl pohlavní styk v rozhodné době. Návrh na soud může v tomto případě podat matka, dítě nebo muž, který se považuje za otce dítěte.