Setkání s OSPODy a úřady

Krásný den všem!

Ráda bych se s vámi podělila o své zážitky z uskutečněných návštěv městských úřadů, kde jsem se setkávala především se zaměstnanci OSPODů a úřadů práce.

Před několika měsíci jsem se rozhodla obeslat některé úřady s nabídkou seminářů na téma výživného. Co bylo cílem a proč jsem chtěla strávit čas právě s nimi?

Tématika výživného a její dopad na společnost je jedním z největších celospolečenských problémů, kterým jsme v ČR vystavováni. Možná si říkáte, že je to trochu přehnané a vás se nic takového netýká. Opak je však pravdou. Týká se to každého z nás.

V České republice žije přibližně 500 000 dětí v neúplných rodinách, 1/3  z nich žije na hranici chudoby, 38,5 % neúplných rodin přivedl partner/partnerka díky pozdnímu, neúplnému nebo žádnému placení výživného do potíží.

Ptáte se, jak to zvládají ty zbylé 2/3 samoživitelů? Někteří měli štěstí a našli novou rodinu, v jejímž rámci je již příjem dostačující. Takový scénář je samozřejmě nejšťastnější a přáli bychom jej každému. Dále jsou tady samoživitelé, kterým pomáhá širší rodina, což je opravdu skvělé. Rodina má zkrátka držet při sobě.

Naším největším problémem je však ta zmíněná třetina samoživitelů na hranici chudoby. Do této třetiny spadají především rodiče, kteří na vše zůstali sami a ačkoliv mají mnohdy i více prací, finance jim stále chybí.

Takoví rodiče se často dostávají do koloběhu, kdy nedostávají výživné, snaží se co nejvíce pracovat a zároveň žádají o sociální dávky, na které ale právě kvůli vlastnímu příjmu nemají nárok. Jejich příjmy však nestačí ani na zabezpečení domácnosti, natož na dětské kroužky, výlety nebo společné dovolené.

Tito rodiče bývají často stigmatizovaní za něco, za co ale opravdu nemohou. Jsou to přece dospělí lidé, kteří by se o sebe měli sami postarat. Jenže co když to prostě nejde?

Alarmující navíc je, že výživné vůbec není jen o těch dospělých lidech. Týká se především dětí, na které tito rodiče zůstali úplně sami. A každý rodič si jistě dovede představit, jak to musí být těžké.

Pokud jsou dětem odpírány možnosti a aktivity, vyrůstají jinak, než by měly. Poté nezbývá než se ptát – jaká bude jejich budoucnost, jaká bude budoucnost nás všech? Platíme nemalé daně, ani tak však není postaráno o ty potřebné, kteří se jednou budou starat o nás.

Právě z tohoto důvodu se snažíme vzdělávat nejen širokou veřejnost, ale také ty, kteří jsou s rodiči samoživiteli v denním kontaktu. Tím už se tedy dostáváme k tomu, proč jsem oslovila právě městské úřady.

V rámci pravidelných návštěv úřadů, jsem se setkala se skvělými lidmi – a právě o to bych se s vámi ráda podělila. Zároveň bych chtěla poděkovat za tyto lidi, pro které je jejich práce opravdovým posláním.  

V září a říjnu jsem se seznámila se sociálními pracovníky v Klatovech, Vlašimi, Nymburku, Poděbradech a Lysé nad Labem. Byla jsem nadšená! Viděla jsem mnoho krásných měst, všude mě mile přivítali a o problematiku výživného se skutečně zajímali.

Někde byli přizváni i zástupci místních neziskových organizací, kterým také moc děkuji. Do města Nymburk se za námi dokonce vypravili i policisté. Úplně všechny semináře a diskuze vedené v jejich rámci pro mě byly strašně moc přínosné a otevřely mi oči.

Je skvělé, když si uděláme čas a setkáváme se nad důležitými tématy. Máme tak možnost vyměnit si informace a zkušenosti, které mohou být nápomocné.

V rámci seminářů jsme procházeli celou tématiku výživného – od výše alimentů až po insolvence a exekuce. Probírali jsme slabá místa, kde není možnost pomoci, a diskutovali o možných řešeních, která aktuálně chybí.

Protože se nás rodiče na naší bezplatné lince často ptají i na různé dávky a příspěvky, snažila jsem se od sociálních pracovníků zjistit co nejvíce informací, které bych následně mohla předat dál.

Dozvěděla jsem se toho hodně o peněžité pomoci od státu i o možnostech, jak ji získat. Bavili jsme se například o trestním oznámení v případě neuhrazeného výživného a žádosti o sociální dávky, o nároku na podporu v období před rozvodem i celé řadě dalších situací.

Z řad našich klientů totiž velmi často slýcháme, že ani policisté často neví, jak danou situaci řešit – může se tak stát, že na jedné služebně je možné podat trestní oznámení po pěti měsících, během nichž nebylo hrazeno výživné, jinde je však nutné počkat až uplyne šestý měsíc.

Došli jsme tak k závěru, že zde panuje neucelená metodika řešení a v každém kraji se můžeme setkat s jinými podmínkami a požadavky.

Jaké zkušenosti s úřady a výživným máte vy? Podělte se o své příběhy v uzavřené skupině na Facebooku – sdílení zkušeností je stále tou největší podporou ostatních rodičů.

Děkuji vám za váš čas a přeji krásný den,

Mgr. Iveta Novotná, ředitelka projektu VašeVýživné.cz.

 

Autor: Mgr. Iveta Novotná