Pro většinu samoživitelů jsou Vánoce nejvíce stresujícím a finančně náročným obdobím roku. Rodiče samoživitelé si kvůli svátečním přípravám půjčují peníze a více jak 43 % dotazovaných utratí za dárky a potraviny maximálně 3 000 Kč. To vyplynulo z rozsáhlého průzkumu, který provedl asistenční program VašeVýživné.cz. Dotazováno bylo na 600 rodičů.
Finanční „výpadky“ a neustálá nestabilita ovlivňuje finanční rozpočet neúplných rodin téměř
bez výjimky. Vánoce se podobně jako začátek školního roku řadí mezi nejnáročnější období. Velkou ranou v už tak napjatém rodinném rozpočtu je nyní dle průzkumu inflace a stále se zvyšující se ceny energií a potravin. Finanční dopad tak pociťuje až 81 % dotázaných.
Našetřit si finanční rezervu na vánoční dárky a přípravy se podařilo pouze 25% samoživitelům. „Ač se snažím, bohužel není v mých silách našetřit dostatek peněz na tyto radosti. Vánoce jsou pro mě v posledních letech jen stres a smutek, že nemohu dceři dopřát to, co by si přála,“ přiznává maminka Martina.
„Samoživitelé se ocitají v nesnázích, protože si velmi obtížně vytvářejí finanční rezervu. V praxi to znamená, že nemají našetřeno nic nebo v lepším případě si vytvoří naprosto minimální rezervy. Jejich situace je za poslední tři roky velmi katastrofální,“ doplňuje koordinátorka programu VašeVýživné.cz Dagmar Vogtová.
Hubené Vánoce
Téměř polovina dotázaných rodičů utratí v průměru za Vánoce do 3 000 Kč. Samoživitelé se ale také svěřili, že svátky minimalizují do té míry, že utratí maximálně 1 000 Kč, případně dárky vyrábí. Na nákupy šetří 35 % z nich po celý rok, 42 % nemá vůbec z čeho šetřit a žijí doslova od výplaty k výplatě.
„Každý měsíc se snažím odkládat alespoň 200 Kč. Vím, není to hodně, ale čelit každý měsíc stresu, zdali budu mít na kvalitní potraviny, ovoce pro syna nebo na dárek k Vánocům, je ubíjející,“ říká paní Petra.
O špatné finanční situaci se rodiče samoživitelé snaží se svými potomky mluvit, shodlo se na
to celých 63 % dotázaných. Rodiče samoživitelé ale také přiznali, že si jsou jejich děti často nepříznivé situace vědomí. „Mrzí mě, že to mé děti tak vnímají a zcela přirozeně říkají, že jsme chudí, že si to nebo to nemůžeme dovolit nebo mě sami přesvědčují, abych něco nekupovala, protože na to nemáme peníze,“ popisuje situaci samoživitelka Monika.
Na dotaz, co musí rodiče samoživitelé během Vánoc své rodině odepřít, se shodlo celkem 38 %, na tom, že nekupují ani nepečou cukroví, nechtějí utrácet za ingredience ani za energie. Celých 39 % dětem nemůže kupovat velké a nákladné dárky. Mnoho samoživitelů si nemůže dovolit ani klasickou štědrovečerní večeři a snaží se o levnější alternativu. Nejčastěji rodiče samoživitelé ale šetří sami na sobě.
Pomoc přichází i od státu, samoživitelé o ní často nevědí
Stát nabízí samoživitelům různé formy pomoci. Z průzkumu však vyplynulo, že o ní často ani nevědí. Informovanost je tak alfou a omegou k tomu, aby finanční podpora, anebo jiné formy pomoci, opravdu plnily svůj účel.
Na dotaz, zdali rodiče samoživitelé využili například potravinové sbírky, odpovědělo 47 % dotázaných, že o sbírce nevěděli. Sbírku pak využilo pouze 5 % z nich.
„Kvůli skokovému zdražování sólo rodičům ve většině případů nestačí jejich příjmy k zajištění základních potřeb jejich rodiny. Z tohoto důvodu je pro ně státní sociální podpora nezbytná, aby mohli uspokojit základní potřeby své i svého dítěte,“ říká Dagmar Vogtová a na závěr dodává: „Skutečnost, že rodiče samoživitelé nečerpají podporu od státu v rozsahu v jakém by mohli, je dána především neinformovaností jaké příspěvky od státu mohou čerpat. Dále je odrazuje celková složitost systému podpory a předsudek společnosti, že čerpání sociálních dávek je jakousi známkou osobního selhání. A zde musím zmínit, že někteří rodiče se pro samoživitelství rozhodli sami, ale převážné množství samoživitelů se v této roli ocitlo z různých důvodů bez ohledu na jejich vlastní přání.“