Paní Kateřina se záhy dlouze odmlčí a zamyslí se..
VV: „Je pro Vás těžké se do toho období vracet a mluvit o tom?“
Kateřina: „Je to nezbytné, pokud se v životě chci posunout dál a dobře vychovávat svoje nejmladší dítě. Již tři roky podstupují terapie, které mi velmi pomáhají.
VV:“ Vrátíme se tedy k Vašemu příběhu. Byla jste znovu vdaná?“
Kateřina: „Ano, když bylo mému synovi 10 let, potkala jsem svého druhého manžela. Bohužel nás spojovaly drogy. Poznala jsem ho od našich společných známých, se kterými jsem užívala drogy, po seznámení byl zavřen do vězení kvůli drogám a když ho po třech letech propustili, jeho rodina ho odsoudila a odepsala, takže neměl kam jít, proto se uchýlil ke mě, sblížili jsme se a vzali se. V té době jsem sama začala mít spoluúčast při drobných trestných činnostech jako krádeže a ignorovala jsem podmínky a uložené povinné prospěšné práce. Prostě jsem nevěřila, že by mi podmínku mohli proměnit v odnětí svobody, věřila jsem, že se mi to nemůže stát. Navíc jsem v té době byla těhotná, čekala jsem dvojčata. Pak se vše znovu sesypalo jako domeček z karet, o dvojčata jsem přišla a po samovolném potratu mě zavřeli do vězení, tehdy jsem na všechno naprosto rezignovala.
VV: „Kde byly Vaše děti během Vašeho pobytu ve vězení?“
Kateřina: „Bohužel děti skončily u mojí matky, pro mě to byla ta nejhorší možnost, protože jsem tušila, že to nedopadne dobře. Moje obavy se naplnily, po návratu z vězení se moje matka postarala o to, aby mi děti nebyly vráceny. Snažila jsem se je kontaktovat, ale neúspěšně, matka poštvala děti proti mě. Napovídala jim, že jsem byla ve vězení kvůli vraždě, že nyní se je snažím unést a děti se mě začaly bát. Přišla jsem o to nejdůležitější ve svém životě, vše ztratilo smysl, proto jsem se rozhodla opustit Českou republiku a odjela jsem za prací do Rakouska, kde jsem začala pracovat v továrně u výrobního pásu, po celou dobu, co jsem tam byla jsem se nedotkla drog ani alkoholu a také jsem se celkem slušně naučila německy.