Maminka Katka – první dovolená s dětmi

Přemýšlela jsem, o čem bych vám tak mohla napsat. A volba padla na letošní dovolenou – byla totiž vůbec první, kterou jsem se svými dětmi absolvovala.

Už několik let jsem měla velký sen. Chtěla jsem se konečně podívat k moři, kde jsem ještě nikdy nebyla. Všechny ty krásné pláže, divoké vlny, plážové bary a hotelové restaurace jsem znala jen z vyprávění kamarádek. Potřeba vyzkoušet si to na vlastní kůži letos přesáhla únosnou míru a já jsem si řekla, že prostě musíme.

Celý rok jsem tedy poctivě šetřila každou korunu, a navíc jsem uprosila celou rodinu, aby se letos vykašlali na vánoční i narozeninové dárky a raději mi přispěli na vytouženou dovolenou. Naši mi však dali ještě jeden dárek – nabídku, že se po dobu naší nepřítomnosti postarají o našeho Barta (no jo, Honzík prostě Simpsonovi miluje). Možná tak úplně nevěděli, co dělají. Bart je totiž odrostlé štěně Jack Russell teriéra a bláznivé charakteristice svého plemene odpovídá do nejmenšího detailu. Každopádně historky, které naši s Bartem zažili, by bohatě vystačily na celou knihu (tak možná někdy příště). Ale teď zpět k naší dovolené.

Rozhodla jsem se, že nepojedeme s cestovkou (koupit letenky, zarezervovat ubytování a naplánovat nějaký ten výlet snad ještě zvládnu, ne?). Po dlouhých úvahách a hodinách strávených u počítače jsem zvolila Španělsko, na jehož písečné pláže pěl ódy snad úplně každý, kdo už měl tu čest.

Po dalších pár hodinách hledání jsem nakoupila letenky a zarezervovala ubytování. Rozhodla jsem se pro apartmán s kuchyní, který vycházel mnohem levněji než hotel s možností stravování (kdybych věděla, že na přání dětí skončím celý týden na špagetách s kečupem, rozhodně bych volila hotel). S pocitem hrdosti, jak jsem to krásně naplánovala, jsem si nalila skleničku vína (samozřejmě španělského) a ztratila jsem se v představách – už jsem se viděla na pláži, kde s drinkem v ruce pomrkávám na španělského barmana, zatímco moje děti si o dva metry dál staví hrad z písku a zažívají ty nejlepší prázdniny.

Člověk míní, život (a děti) mění

To bychom nebyli my, aby všechno proběhlo bez problémů. První zádrhel nastal hned při balení věcí. V rámci úspory peněz jsem zvolila pouze příruční zavazadla do letadla – svého rozhodnutí jsem litovala hned poté, co jsem viděla haldu hraček, bez kterých Honzík s Terezkou odmítali opustit byt. Následovaly tedy přibližně dvě hodiny křiku, hysterických scén a hektolitrů prolitých slz, během kterých si oba museli vybrat jen to nejnutnější.

Ráno v den odletu nás neminul tradiční kolotoč – třikrát jsme se vraceli pro zapomenuté věci, díky čemuž nám ujely dva autobusy na letiště (to už jsem propadala hysterii i já)… Jaká to byla úleva, když jsme konečně usedli do letadla. Náš první let jsme si náležitě užili, což se pravděpodobně nedá říci o dalších pasažérech (řekla bych, že naše projevy nadšení je omrzely přibližně nad Berounem – pokud jsme tedy přes něj vůbec letěli).

A jaká nakonec byla dovolená? Nejdřív vám možná řeknu, jaká nebyla. Rozhodně nebyla taková, jakou jsem si jí představovala. Moře jsem viděla všehovšudy jednou – to když jsme přijeli. Honzík s Terezkou se do něj s nadšením vrhli a já jsem jim byla se stejným nadšením v patách. Následovala změť událostí, během které přišla velká přílivová vlna, spláchla obě mé děti a s nimi i naději na krásné dny strávené na pláži. Honzík s Terezkou už o moři nechtěli ani slyšet a vzali zavděk bazénem u apartmánu, ze kterého se odmítli hnout po celých následujích sedm dní.

Bazén byl velký přibližně jako ten, který mají naši na zahradě (asi 4 × 4 metry) a nenacházel se u něj ani jediný bar s občerstvením. Celý týden jsem tak strávila na rozvrzaném lehátku, ze kterého jsem sledovala bazénové nadšení svých milovaných ratolestí. Celou dobu se mi hlavou honilo několik otázek. Kde sakra ty děti berou všechnu tu energii? Nemohou se po pěti hodinách ve vodě rozmočit? Jak se dají vypnout? Budou mi mít za zlé, když je příště nechám u babičky a pojedu na dovolenou sama? :))

Malá rada na závěr

Jak už jste asi pochopili, dovolená vůbec neodpovídala mým představám. Odjížděla jsem s vědomím, že o těch krásných plážích a plážových barech budu nadále slýchat jen od svých kamarádek (jen s divokými vlnami už mám zkušenost vlastní). Jedno ponaučení jsem si však ze své první dovolené u moře odvezla – dětem je úplně jedno, jestli se nacházejí v Praze nebo ve Španělsku. Stačí jim vaše přítomnost, bazén a dostatečné množství nafukovacích nesmyslů. Než se tedy rozhodnete absolvovat s nimi dovolenou u moře, zvažte, zda by vás víkend v některém z českých aquaparků nevyšel levněji. Dětem to bude srdečně jedno – budou rády, že mohou být s vámi. A taky že mohou řádit zcela bez obav z obřích vln.

Jaká byla vaše první dovolená s dětmi? Měli jste to podobně jako já? Podělte se se mnou o své historky. Moc ráda si je všechny přečtu. Momentálně totiž vůbec nemám co číst – během týdne u bazénu jsem přečetla úplně všechny knihy, které jsem si do své čtečky nahrála.

Autor: Mgr. Iveta Novotná