Vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá po dobu, po kterou není dítě schopno se samo živit a je tedy svou výživou odkázáno na rodiče. Tato skutečnost je zakotvena v ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podmínka, že dítě není schopno se samo živit je automaticky splněna u malých dětí a dětí, které jsou ještě školou povinné. Komplikovanější je to u dospělého dítěte, které je věčným studentem.
Zákonem není stanoven věkový limit, do kdy trvá vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti. Tedy ani dovršením zletilosti nebo věku 26let neznamená, že na výživné dítě nemá nárok. Vyživovací povinnost však nelze považovat za nekonečnou a jak již bylo výše uvedeno, jediným kritériem je způsobilost sám se živit. Nezletilí této způsobilosti nabývají dosažením věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, ačkoli jsou i nadále v jistém rozsahu chráněni zákoníkem práce. Pokud dítě v patnácti ukončí školní docházku a nemá např. zdravotní překážky, pak mu nic nebrání, aby začalo pracovat a vy platit výživné nemusíte. Když bude zletilé dítě studovat ještě v šestadvaceti letech denním studiem vysokou školu, pak ho budete muset živit dál i o prázdninách.
Může však nastat situace, kdy se rodič musí obrátit na soud se žalobou o zrušení vyživovací povinnosti. Je to v případě, že dítě řádně nestuduje a tedy zanikla vyživovací povinnost, které se dítě domáhá třeba pod výhrůžkou podání exekučního návrhu. Trvání vyživovací povinnosti ke zletilému nesvéprávnému dítěti není nijak časově omezena a trvá od narození do smrti.
O dalších typech vyživovací povinnosti se můžete dočíst zde.